MARZEBILLA                                                                                                                                                      

                  MARZEBILLA

STRÁŽNÝ DUCH KRUŠNÝCH HOR

Marzebilla je duch Krušných hor. Někdy hodný, někdy zlomyslný a někdy vyloženě nepřátelský. Zda v této pověsti rezonuje dávná událost, či se jedná o pohádku pro děti, si musí každý posoudit sám. Zmiňuje se o ní i kronikář Lehman žijící v letech 1611 - 1688.

V dávných dobách žila na statku Vlčí vousy v kraji Přísečnickém se svým otcem Marzebilla. Dívka značné krásy a dobrého srdce. Neměla proto o nápadníky nouze. Ona však milovala mládence ze statku u Výsluní (někdy je uváděný jako rytíř přímo z Výsluní) a proto všechny odmítala. Zvěst o její kráse dospěla až do Krásné Lípy, kde žil loupeživý rytíř Alamsdorf z Husbergu. I ten se ucházel o její ruku a i on byl odmítnut. Proto zpravil otce Marzebilly, že pokud nebude po jeho, poplení statky a zvedne vůči němu boj. Otec se pokusil Marzebillu ukrýt v klášteře v Kadani, ale Alamsdorf to prohlédl a vyhlásil nepřátelství. Aby uchránil svůj život i své zboží, stejně jako životy poddaných, souhlasil nakonec Marzebillin otec se sňatkem. Dceru z Kadaně povolal nazpět domů a chystal smutnou veselku. Marzebilla si však vymínila podmínku - o jejím ženichu měl rozhodnout souboj mezi Alamsdorfem a jejím milovaným. Boj byl lítý a dlouhý, ale nakonec Alamsdorf klesl k zemi a zdálo se, že jeho život dospěl ke konci. Marzebillin milovaný se otočil ke své lásce, ale Alamsdorf z Husbergu se ještě zvedl, vytasil dýku a zezadu mu probodl srdce. Poté klesl na zem a vypustil duši. Marzebilla hořce plakala na těle své lásky. Náhle milému stáhla levou rukavici, políbila mrtvou ruku a i s rukavicí zmizela v lesích kolem statku. Ačkoliv otec vyslal stopaře, ti nalezli pouze stopy vedoucí do bezedných rašelinišť. Marzebillu už živou nikdy nespatřil. Zmizelo však i tělo Alamsdorfa a jeho hrádek Husberg se za jedné bouřlivé noci rozpadl tak, že po něm nezůstalo nic, než jméno.

Podle jiné verze byla Marzebilla dcerou zámeckého pána jehož sídlo bylo mezi Jelení horou a Výsluním. Ten svou dceru poslal do Kadaně, aby tam v klášteře získala vzdělání a vychování. Ona se ale zamilovala do rytíře a společně s ním utekla. Jejich láska ale neměla dobrého konce, on padl v jakési šarvátce a ona zemřela v bídě.

Krátce po její smrti se v Krušných horách začal objevovat duch dívky, který měl na levé ruce navlečenou rytířskou rukavici. Nikdo ale nevěděl, zda je to duch dobrý, či zlý. Někdy zbloudilcům cestu z rašeliny vyvedla a jindy zase pocestného vlákala v nejhlubší tůni. Jednoho odměnila, jiný přišel o vše. Snad se chovala ke každému tak, jak se on choval k ní. Zle se vedlo sedlákovi z Nové Vsi (Neudorfu). Ten při cestě k městu spatřil vetchou stařenku stojící u cesty. Ta ho požádala o svezení na jeho formanském voze, ale on srdce zlého, ji místo svezení přetáhl bičem. Ona mu jen rytířskou rukavicí navlečenou na levé ruce pohrozila a zmizela. Sedlák se po návratu domů zle roznemohl a do týdne zemřel. Navíc jeho tělo před pohřbem zmizelo. Až po letech pocestný nalezl v lesích u Nové Vsi kostlivce a podle prstenu a medailónu poznal zmizelého sedláka. Jindy zase navštívila uhlíře z Menhartic (Marzdorf). Tomu se zjevila v podobě dívky s tím, že když udělá vše správně, dojde bohatství. Že mu poklad ukáže, ale on se ani za nic nesmí ohlédnout. Uhlíř vzal sochor a zastrčil ho pod obrovský kámen označený Marzebillou. Nevěřil, že s ním byť pohne, ale kámen se skoro sám odvalil a pod ním zasvítilo čisté zlato. Uhlíř už málem zlato sbíral, když se ozval hlas varující, že milíř prohořel. Uhlíř se lekl, že jeho práce přišla vniveč a otočil se. Vtom zablesklo z čistého nebe, kámen skočil zpět na místo a uhlíř slyšel jen z dálky přicházející smích. S kamenem už nikdy nikdo nepohnul.

Asi by bylo nejlepší říci, že Marzebilla je duchem střežícím Krušné hory stejně jako mají Krkonoše Krakonoše (Rýbrcoula). A stejně jako on se i Marzebilla ke každému chová tak, jak si dotyčný zaslouží. Pokud se někdo k lidem, lesům nebo celým Krušným horám chová zle, nemůže od strážkyně hor čekat nic dobrého.

-----------------------------------------------------------------------------------

Unikátní příroda, drsné počasí a tajemná historie, to jsou Krušné hory. A také Marcebila, která prý už stovky let po Krušných horách putuje. Paní mlhy umí přivolat a odvolat deště a pomoci turistům najít cestu z krušných mlh. A také poznat ta nejtajemnější místa tohoto magického regionu. Prosím, seznamte se s Marcebilou i jejími příběhy.

Kdysi dávno, když ještě v Rudohoří dorůstal oves a pšenice a lidé zachváceni krušnohorečkou se do kraje vrhali s vidinou snadného zisku, žila v úkrají přísečnickém překrásná panna Marcebila. Přebývala na zámku svého otce na hoře zvané Bartelwulfenberg. Rodina její prosperovala z těžby rud, kterými zdejší kraj jen hořel. Pověst o její kráse se brzy krajem rozšířila a mnoho mládenců, rytířů a hornických obchodníků ji žádalo o ruku. Četná setkání Marcebila využívala k poslouchání příběhů z krajů zdejších i vzdálených, neboť ji nejvíce ze všeho zajímalo, kam až doputovaly lesklé kamínky ze zdejších potůčků. O mocné pány zájem nejevila, však měla jasno v lásce své. Tou byl mládenec Siegfried z panství v Sonnenbergu (Výsluní), známý vyprávěním svým ze štol Rudohoří. Otec Marcebilin se ale obával o své bohatství a byl přesvědčován svým sousedem, rytířem Kunem z hrádku Hassberg k rodinnému obchodu a provdání Marcebily výměnou za ochranu jeho rýžovišť a štol. Tatínek byl důvěřivý a Kuno zdatný manipulátor. Marcebile bylo tatínka líto, ale vzít si Kuna odmítala, a tak raději odešla do kláštera v Kadani. Než se po roce vrátila, špatnými radami Kuno tatínka o jmění skoro připravil a k sňatku s jeho dcerou téměř donutil. Marcebila ale také nelenila a tajně se zasnoubila se Siegfriedem, se kterým si přes zeď klášterní povídala. Po návratu domů oznámila, že si do roka musí Siegfrieda vzít, a tatínek na veselku s Kunem konečně rezignoval. Na svatbu ale pozval tatínek v dobré víře i Kuna. Ten nepřenesl přes srdce štěstí snoubenců a v záchvatu žárlivosti v rytířském turnaji, který následoval po svatebním obřadu, probodl novomanžela Siegrieda. Překrásná Marcebila se vrhla k smrtelně raněnému Siegfriedovi a s posledním stiskem jeho života mu rytířskou rukavici sundala a nasadila si ji sama. Opustila rodný zámek a navždy zmizela do temných hvozdů. Její pomsta na sebe nenechala dlouho čekat. Divoká bouře pobořila zdi hradu Hassberg, blesky jej podpálily a prudký déšť vyplavil vše živé. Proradný Kuno byl spálen ohnivým jazykem, který se zjevil z hloubi Krušnohoří. Z hrádku Hassberg zůstaly jen ruiny a ty můžeme dnes vidět na vrcholu Jelení hory nad vodní nádrží Přísečnice. Tak praví legenda.

Svérázná patronka Krušných hor miluje příběhy

Od té doby chodí prý Marcebila po Krušných horách. Svou nadlidskou sílu získala z podzemních vod a jejími atributy jsou rytířská rukavice a meč, který bere do rukou, jen když se v horách děje něco hodně zlého. Pomáhá zbloudilcům najít cestu z krušných mlh, ale nic není zadarmo, musejí zaplatit. Čím? Příběhem. A Marcebila pak příběhy z Krušných hor vypráví dál. Dobré vypravěče, kteří ji zaujmou, vodí k místům, kde roste hodně borůvek, nebo jim zařídí třeba pěkné počasí. Svůj příběh mohou lidé odvyprávět i v místech, kde je na horách mlha, protože skrz mlhu se jejich vyprávění donese až k ní. Sama je opuštěná, tak ji všechny novinky zajímají, chce vědět, co se děje. Vzkazuje: zajímejte se o svůj region, vyprávějte o něm svým dětem, choďte hodně ven.

Krušné horory provází geokešing

Marcebila zve všechny, kteří mají rádi tajemná místa s příběhy, ze kterých tak trochu mrazí, objevit nová zákoutí Krušných hor. Zážitkový okruh s deseti místy, k nimž se váže nějaký tajemný příběh či legenda, je připraven speciálně pro nadšené hledače pokladů, lovce kešek. Příběh s názvem Pomsta Marcebily jste si právě přečetli a kešku k němu najdete na Jelení hoře u vodní nádrže Přísečnice, kterou Marcebila označuje jako magické oko. Malá ochutnávka dalších příběhů následuje. Se všemi se pak můžete seznámit v krátkých sedmiminutových hraných filmech natočených podle námětů z místních kronik, lidového vypravěčství, bájí a pověstí na stránkách www.krusnehorory.cz.